Hudba: Jindřich Parma
Text: Pavel Žák
Duet: Hana Zagorová - Stanislav Hložek - Petr Kotvald
HZ: Co ti brání v
pousmání,
proč se neumíš smát?
Jsi led a mrak, když vcházíš, tak
i topení přestává hřát.
Co ti brání v pousmání?
Jsi přísný mlčící bůh.
S tou písemkou holky nepohnou,
však pro tebe jsou míň než vzduch.
PK, SH: Ví, na gymplu každý ví,
že jsi matematik perfektní.
ale k našim holkám nechováš
se fér.
Pětatřicet s pěknou vizáží,
přesto naše holky podrážíš.
Letos maturujem, tak to takhle ber.
HZ: Co ti brání v pousmání,
řekni, co na ně máš?
Proč nejhezčí ty nejtěžší
dáš příklady, které
znáš?
Téměř vždycky ironický,
i když holky se dřou.
A výsledek? To je kluků vztek,
a holky si to opláčou.
všichni: Dál, takhle to nejde dál,
řekli kluci v prvním čtvrtletí,
jinak naše holky vyletí, to ne!
Tak si s matikářem normálně
dali kávu v malé kavárně,
a vznikla z toho schůzka století.
Sám nám začal povídat,
jednu maturantku měl moc rád.
Jeho dopisy pak dala holkám číst.
A tak přestal věřit v dívčí svět,
začal maturantky prohánět.
Ale teď se zase může začít smát.
