Vy časy svítivý, vy krásně
hloupý,
z vás, co zůstává.
V paměti zálivy, kam smí jen vstoupit
dávná únava.
Všech dějů sloučení,
těch nejtajnějších i těch
bláznivých,
jak důlek v trávě trvání
mívá.
Svou srstí stříbrnou se vítr
lísá
k dívčím zátylkům,
když v lásce ustrnou
tak prázdno v mísách najdou za chvilku.
Bylo to nádherný, však
příliš krátký,
záchvat smíchu mám,
když slyším šlágr, co vo
tom zpívá.
Proč já, dáma s titulem
a s diplomem červeným,
tak v barvách a plynule
já vám tu svlíkám
soukromí.
Vím, byl jste tu minule,
sám u piva bez pěny,
sám s náladou na nule
v tý kleci smutku drátěný.
Období zkouškový nám
sílu sbírá,
záda kulatí,
a když jsme hotoví, tak dávná
víra
má tvar záplaty.
Šustíme knížkama a neumíme
žít, jak žít se má,
ten, kdo víc chápe,
smutnější bývá.
Někdy i pláčeme a to, co známe
nás moc nebaví,
jak hrát si s plamenem,
když talent máme pálit přístavy.
Nám roční údobí čas nějak
poplet
léto se zimou, proč jinejm zbejvá,
to, co nám schází.
Proč já, dáma s titulem
a s diplomem červeným,
tak v barvách a plynule
já vám tu svlíkám
soukromí.
Vím, byl jste tu minule,
sám u piva bez pěny,
sám s náladou na nule
v tý kleci smutku drátěný.
Vyšlo
na:
1980 -
LP Přátelská setkání -
Special Team - 1113 4199 ZA
