Na naroži v modrošedem stinu akátu
stoji přikra stěna plná pestrých
plakátů;
vypada jak pohozená stará paleta,
na ktere jsou rozmichány barvy od léta.
Lepič lepi plakat nový,
plakát bily s dvěma slovy:
Dnes naposled
Hoplá!
Cirkus Kludsky na vědomost veřejnosti dal,
ze už konči v tomto měste, že pojede dal.
A ten lepič na naroži, který láka tu
kolemjdouci jako mouchy na lep plakátů,
svoji bolest nevyslovi,
vylepi ji dvěma slovy:
Dnes naposled
Tvoje laska k slečne Kludské, mily lepiči,
ta je marná, ta je vratká, ta je
jepičí.
Slečne Kludské na tvé lásce
málo zaleži,
zitra bude pro jineho jezdit v maneži.
Každy večer skrze kukr
bral’s ji z dlani sladky cukr,
dnes naposled.
Až vyjede naposledy večer z manéže,
až odevzdá podkonimu bile oteže,
až si smyje bilou sminku, schová bilý bič,
zavře bilou maringotku na střibrny klič,
pod oknem se někdo schová,
bude šeptat jen dvě slova:
Dnes naposled
Na naroži v modrošedem stinu akátu
už se nikdo nezastavi u těch plakátu.
Lepič zmizel beze stopy, barvy leta s nim,
z plakatů rve cary vitr s deštem podzimnim;
jen ten jeden je jak nový,
bily plakat s dvěma slovy:
Dnes naposled
Zaznělo v pořadu:
Vyšlo na: