Dobré jitro, říkám dobré
ráno,
hezké probuzení, dobrý den,
ať má každý dneska v očích
psáno
něžné slůvko letním paprskem.
Dobré jitro i štíty domů
a tváře chodníků,
dobré ráno, vůně stromů,
orosená stébla trávníků.
Tak dobré jitro nábřeží
a všechny zvony ve věžích.
Dobrý den všem s okny dokořán,
řeknu s úsměvem.
Dobré jitro, dobré ráno,
hezké probuzení, už je pět,
zazněl budík, načež na piáno
začal někdo burácet.
A tak se ztrácím nenápadně,
jdu prázdnou ulicí
a v tu chvíli, a to řádně,
do nitky mě zlil vůz kropicí.
Já v šoku stála, to je tedy
cíl,
ten řidič vystoupil a dál
nejdřív se mi smál,
pak se omluvil a pak odjel dál.
Je mi fantasticky, je mi príma.
Hezké probuzení, dobrý den,
stokrát stále víc a více
vnímám,
jak je člověk málo všímavej,
i když první vběhnu páskou
nevím, že vyhrávám.
Častokrát se potkám s láskou,
nevím, že tu lásku políbit
mám.
Však ještě jsou tu dobrá jitra
dobrých rán.
K nim patří otevřená okna dokořán,
