Hudba: Pavel Žák
Text: Pavel Žák
Duet: Hana Zagorová / Petr Rezek
PR: Cesta je plná kamení
a louky tady zřídka kosí.
Láska, co tady přebývá,
hm, střevíčky příliš
neunosí.
HZ: Já přece
nepřišla jsem
princeznou se stát,
nečekám zámek v stínu stromů,
já prostě dál už nechci se ti zdát,
chci s tebou být a říkat slůvko - domů.
Nechci odejít.
PR: Tady i
v září padá sníh
a práce mužů bývá tvrdá.
HZ: Na lásku
mužů odvážných
je každá dívčí láska
hrdá.
PR: Tady se země
brání křehkým pohledům,
je pouze pravdou slov a činů.
HZ: Tím
víc je tvá a každý nový dům
je rozhraním tvých světel a tvých
stínů,
to už dávno vím.
oba: Stojíme na
hranici světel a stínů
a slova jsou tu zbytečná.
Ne v bludných létavicích, jen
z pevných klínů
rodí se láska skutečná.
PR: Pramínkem
stříbrným a tenkým jako
vlásek
veliká řeka dráhu svou tu
počíná.
HZ: Jak snadno
vzácné slovo vzniká
z prostých hlásek,
jak prostě zní, můj svět tu začíná.
oba: Stojíme na
hranici ze skalních klínů.
Svítí nám okna, která
znáš.
Na čáře, co nás dělí od světa
stínů
svou lásku dvakrát
objímáš.
PR: Tady má
země drsnou dlaň
a bouře nízké plůtky smetou.
HZ: A přesto
v létě voní stráň
a všechny stromy v máji kvetou.
PR: Tady i
lásku učí země jinak snít,
život je pravdou slov a činů.
HZ: To všechno
vím a přesto chci tu žít.
Být rozhraním tvých světel a
tvých stínů,
nechci odejít.
oba: Stojíme na
hranici světel a stínům
a slova jsou tu zbytečná.
Ne v bludných létavicích, jen
z pevných klínů
rodí se láska skutečná.
PR: Život je
nádherný a pevný jako skála,
když člověk sílu má a louka
zašumí.
HZ: I země
v závějích má teplo,
které sálá,
když zašeptá a člověk rozumí.
oba: Stojíme na
hranici ze skalních klínů.
Svítí nám okna, která
znáš.
Na čáře, co nás dělí od světa
stínů
svou lásku dvakrát
objímáš.
Svou lásku dvakrát
objímáš.
Svou lásku dvakrát
objímáš.
Vyšlo na:
1979 - SP - A já tu
stojím / Aj to niečo znamená / Hranice světel a
stínů / První hlídka - 1189 9810
