Jako když krájí máslo,
tak světlo stíny střáslo.
Už se i z krajky záclon
ztrácejí,
tak náhle v půlce řádky,
končí ten příběh krátký,
sotva jej mé sny dovyprávějí.
Ráno můj spánek kácí,
pokaždé dřív než já chci,
při každém svítání
já nejlíp vím,
že sny končí ať se vzdávám nebo
bráním,
přesto mívám vždycky stejné,
stejné přání.
Ještě
chvíli, ještě chvíli smět
spát.
Ještě chvíli, alespoň tentokrát
cítit vánek, který spánek
jen ráno zná.
Ještě chvíli nechat svět světem stát.
Ještě chvíli, ještě chvíli
smět spát.
Ještě chvíli, tentokrát zůstat
ránu vzdálená.
I když se
vstávat nechce
a hlavu skrývám v dece,
i tak mě ráno přece objeví.
Není to žádná sláva poznat,
že mám už vstávat.
V tom ale žádný úsvit
nesleví.
Den voní bílou kávou
a já jsem stále K.O.,
i když už s tímhle ránem
souhlasím, že sny končí.
Ať se vzdávám nebo bráním,
přesto mívám vždycky stejné,
stejné přání.
Ještě
chvíli, ještě chvíli smět
spát.
Ještě chvíli, alespoň tentokrát
cítit vánek, který spánek
jen ráno zná.
Ještě chvíli nechat svět světem stát.
Ještě chvíli, ještě chvíli
smět spát.
Ještě chvíli, tentokrát zůstat
ránu vzdálená.
Ještě chvíli, ještě chvíli
smět spát.
Ještě chvíli, alespoň tentokrát.
Vyšlo na:
1982 - LP - Světlo a stín -
1113 3070 ZA 1982 - MC - Světlo a
stín 2000 - CD - Světlo
a stín - /reedice/
