Hudba: Joan Armatrading
Text: Pavel Vrba
Duet: Hana Zagorová / Stanislav Hložek / Petr Kotvald
Tak jen bez
dojetí rozdělím teď nás,
na co žít v údolí včel?
Pár hádek, láska a spát!
Když se dávám celá,
tak chci, aby brát někdo chtěl.
Ty zatím
máš dálku v
dírkách místo knoflíků.
Co jen hledáš, když chodíš
tak nikam odnikud?
Ty nejsi zralý, a já vím, co
hledám,
proto nás dva rozdělím.
Já přece nejsem
tvá máma,
ten terč tvých nálad,
tys při toulání se stromů slít.
Mám dost už léčení ran,
hýčkání, i já
smím snad žít.
Vejdeš
unavený. Honem ať je teplo!
A pak chce pán
klid mít.
Přece být věčně hloupá
jen úděl ženy není,
rozdělím nás, a co má být?
Ty stejně
máš dálku v
dírkách místo knoflíků.
Co jen hledáš, když chodíš
tak někam odněkud?
Ty nejsi zralý, a já vím, co
hledám,
proto nás dva rozdělím.
Tu drámu
skončíme hned,
prý se vdala tvoje máma.
Neříkej, máš mě rád.
Jé, nemáš kde bydlet?
Jsi básník, břízy si tě
pod svou kůrou snad nechaj´ spát.
Přece
máš dálku v
dírkách místo knoflíků.
Co jen hledáš, když chodíš
tak nikam odnikud?
Ty nejsi zralý,
a já vím, co hledám,
nás dva rozdělím.
Přece
máš dálku v
dírkách místo knoflíků.
Co jen hledáš, když chodíš
tak někam odněkud?
Ty nejsi zralý, a já vím, co
hledám,
nás dva rozdělím.
Přece máš dálku v
dírkách místo knoflíků.
Co jen hledáš, když chodíš
tak nikam odnikud?
Ty nejsi zralý, a já vím, co
hledám,
nás dva rozdělím.
Vyšlo na: 1983 - LP Mimořádná
linka 2001 - CD Mimořádná
linka/reedice/
