Vánek z
údolí
zvadlou trávu loukám
načechrává,
obzor zrůžoví
a hned prvním stínem
přivolává
to, co já si celý den
nepřiznávám,
a když snad, tak nad tím jen rukou
mávám,
o čem si mi každou noc jenom zdává,
jen zdává, jen zdává...
Pokaždé když
další den dohořívá,
utíkám s tím, co stále v
sobě skrývám,
tam, kam nikdo za mnou už nechodívá,
tam bývám.
Tam pod
naší strání,
sama se svým přáním,
které splní, které splní,
jen dotek tvých dlaní.
A tak mé dny
jdou,
pokaždé je stejná hvězda
zháší.
Je to náhodou, že
mi zprávu žádnou
nepřináší?
Nevěřím, že jen já si
zavzpomínám,
ani, že tvá láska už
dohasíná,
že tou, která teď vůbec neusíná
je jiná, je jiná...
Pokaždé, když
další den dohořívá
počítám jen kolik jich ještě
zbývá.
Tam, kam nikdo za mnou už nechodívá,
tam bývám.
Tam pod naší
strání,
sama se svým přáním,
které splní, které splní,
jen dotek tvých dlaní.
Vyšlo na: 1980 - LP Oheň v duši
mé 1980 - MC Oheň v duši mé 1985 - LP Lávky dvojalbum 1999 - CD Střípky / Oheň
v duši mé/reedice/
