Říkají,
je šťastný jen ten, kdo všechno
má.
Ten všechno prý smí,
všechno ví
a všechno prý zná, všechno
zná.
Úžasný
je pocit, že štěstí v rukou
máš
a všechno že smíš, všechno
víš
a všechno už znáš, všechno
znáš.
Pak náhle tohle
štěstí rozplyne se jako dým,
štěstí věcí
pomíjivé, tak co s tím?
Vždyť jenom láska bývá
věčná.
Kouzelnou moc v sobě má
a tím, že je nekonečná,
zůstává.
Čím se
spánek chrání, čím smutek
zahání, láska ví.
A když pláč tě trápí, čím
smích zpátky vrátí,
láska ví.
Slunce někdy
schází, život pár
nesnází připraví.
Tak neváhej a hned lásku svou zavolej.
Ona lék už zná tím, že
slaný proud vysuší,
smutek hned tvůj zruší, neváhej!
Láska
má plamínek, je v očích
tvých a mých.
Až do říše hvězd smí nás
vést
a své dlaně mi dej, do mých dej.
Láska
má je knihou, co věčné listy má.
A každý ten list budem číst dál jen ty
a já, ty a já.
Nám nikdy tohle štěstí
neztratí se jako dým.
Na otázku, co
je věčné, řeknu - vím,
to jenom láska bývá věčná.
Tvoje jméno
dávno má a tím, že je
nekonečná, zůstává!
Čím se spánek
chrání, čím smutek
zahání, láska ví.
A když pláč tě trápí, čím
smích zpátky vrátí,
láska ví.
Slunce někdy schází, život pár
nesnází připraví.
Tak neváhej a hned lásku svou zavolej.
Ona lék už zná tím, že
slaný proud vysuší, smutek hned tvůj
zruší, neváhej!
Neváhej!
Vyšlo na: 1978 - SP Láska
zůstává / Jen tak - 143 2175
