Na břehu jezera v chalupě s roztrhanou
rákosovou střechou žil rybář. Každé
ráno odvázal svou starou rozeschlou pramici,
vyjel na vodu a rozhodil síť. Z té
trochy ryb, co mu uvízlo v síti, si něco
nechal pro sebe a zbytek prodal na trhu v nedaleké
vesnici. I když za ně moc peněz nedostal, k jeho
skromnému životu to stačilo.
Jednou vyjel zase takhle zrána na jezero. Břeh už
dávno zmizel v ranní mlze, ale
rybář stále ještě vesloval. Dneska jel
na hlubinu, doprostřed jezera, kde byla voda
tmavší než bouřkový mrak.
„Tady by mohly být i ty
největší ryby,“ pomyslel si.
Vytáhl vesla z loďky a nechal ji splývat
po vodě, až se zvolna zastavila. Vzal síť,
rozmáchl se a hodil jí do vody. A vtom se to
stalo. Konec sítě se mu omotal kolem ruky, škublo
to s ním, až se loďka rozhoupala, rybář
zavrávoral a spadl do vody. Pláclo to, zvedly se
vlny, a ty odehnaly pramici o kus dál. Rybář
sebou ve vodě házel a mrskal, plavat moc neuměl, a
čím dál, tím víc se
zamotával do sítě. Začal volat o pomoc, ale
kdopak by ho slyšel uprostřed jezera, na hlubině
černější než bouřkový mrak a
všude kolem hustá ranní mlha.
A už se mu přes hlavu přelila první vlna.
„Pomoc,“ zvolal rybář a v krku
mu to zabublalo. Kabát se mu v tu ránu
nacucal vodou jako houba, síť ho táhne ke dnu a
před očima mu vyskakují černé kruhy. Než ho vlny
zalily úplně, v posledním okamžiku
stačil ještě vykřiknout: „Kdo mě
zachrání, tomu splním tři
přání!“ A pak se za ním voda
zavřela.
A rybář klesá ke dnu, kolem něj
tancují zelené bubliny. Vodní řasy
mávají na uvítanou a zdá se
mu, že slyší šepot tisíce
rybích hlasů: „To máš za to,
že si nás chytal a prodával, udil, vařil a
smažil, strkal do octa s cibulí a pekl na
česneku.“
A najednou rybář cítí, jak se o něj
zespoda něco velkého šupinatého
otřelo. Několikrát to do něj strčilo, jako by ho to
oňuchávalo, pak ho to začalo nadzvedávat a
strkalo ho to zase zpátky nahoru na hladinu.
„Hhh,“ sápal rybář po dechu,
když mu hlava zase vykoukla nad vodu. A hned vedle něj se na
vlnách houpe jeho pramice. Rybář se chytil
postranice a z posledních sil se
vyškrábal do loďky. I síť stačil
ještě vytáhnout. Když se trochu vzpamatoval,
opřel se do vesel a zamířil si to domů.
Ale ještě se loďka ani pořádně nerozjela, když se
ozval nějaký hlas: „A co ty tři
přání?“ Rybář přestal
veslovat, položil vesla do vidlic, rozhlíží se,
kdože to tu mluví. „No, to snad ani nemůže
být pravda!“ Z vody vykukuje
zlatá ryba.
„Jaká tři přání?“
koktal. „No jo, vlastně…“ Teď si
rybář vzpomněl, co to vykřikoval, když se topil.
„Co by sis přála, zlatá
rybo?“ Zlatá ryba našpulila zlatou
pusinku a plácla zlatým ocasem o
jezerní hladinu.
„Chtěla bych být
krásná,“ řekla koketně,
„bohatá, a to třetí
přání,“ zlatá rybka chvilku
přemýšlela. „Aha, aha, už to
mám! Chtěla bych dlouho žít!“
Když to dořekla, začala v širokých
kruzích loďku obeplouvat a koukala, co rybář na
to. Ten ale nemusel chodit pro odpověď daleko. „Tak ty bys
chtěla být krásná, bohatá a
chtěla bys dlouho žít,“ zopakoval ta tři
přání. „Tak teď mě dobře poslouchej!
Krásná, krásná…
Už jsi! Nejenom, že jsi jediná zlatá ryba, kterou
jsem kdy v životě viděl, ale jsi krásná
i svou šlechetností. Vždyť jsi mi
právě zachránila život!
Bohatá… Bohatá jsi vlastně taky.
Máš svobodu! A svoboda se nedá
zaplatit ani těmi největšími poklady
této země. A to je to největší
bohatství. A chtěla bys dlouho žít?“
řekl rybář a zamyslel se. „Nevím, proč
by ses neměla dlouho těšit ze života. A kdyby ses mi někdy
přeci jenom zapletla do sítě, pustím
tě.“
Zlatá ryba byla s tou odpovědí
spokojená. Plácla ocasem na rozloučenou o hladinu
a ponořila se.
Plynula léta, rybář vyjížděl denně na
jezero a na příhodu se zlatou rybkou už zapomněl. Až jednou:
táhne síť, zdá se mu nějaká
těžká, ale zatím žádný
úlovek nevidí. A najednou tady,
v posledním cípu
tisíciokaté sítě zlatá
ryba. „Když mě pustíš,
splním ti každé
přání,“ šeptá
ryba a lapá po vzduchu. Rybář si vzpomněl, jak to
tehdy bylo. „Pustil bych tě i tak,“ řekl.
„ale když jinak
nedáš…“ Daroval
zlaté rybě svobodu a vesloval domů, aby se poradil se ženou,
jaká přání by si to měli
přát.
Ale to už je jiná pohádka! To je
pohádka o rybáři a zlaté rybě. A tu vy
všichni dobře znáte.
