Měla bych
šeptat, já se stydím,
ale ne, vždyť cit nesmí lhát
a já tě vážně ráda vidím,
strašně moc, vím je noc,
já mám jen z něhy šat.
Měla bych
říkat, počkej chvíli,
tak to ne, vždyť cit je zbraní snů
a já si, ty můj milý,
strašně toužím nebe vzít
z očích tvých, z polibků,
dotyků.
Vím, že
čistá pravda citů,
co svá nebe neskrývá,
když si dává klíčky k bytům
mnoho jiných horšívá.
Máme snad proto
lhát,
našim láskám kvůli vám,
počestní, nečestní?
Měla bych
šeptat, já chci domů,
ba ne, vždyť cit má s pravdou ven
a já chci ráda jít jen
s tebou zemí nej,
objímej, ať je dav pohoršen.
Nevím proč
říkat, koukej lidé,
vždyť ten cit je náš a jenom
náš.
Jsem šťastná, že mi žiješ
a že umíš dech mi vzít,
že jsme tím, koho mám, koho
máš.
Pro tu čistou říčku citů,
co své štěstí
dává znát,
pro ty klíčky snů a bytů,
co neznají duplikát,
nechci lhát ani snad žádné
z lásek,
kvůli vám lidé zlí,
závistní,
kvůli vám počestní, nečestní.
Vyšlo na: 1983 - LP Přátelská
setkání 2 - Tisíckrát
vyprodáno - 11133-237 2000 - CD Světlo a
stín /reedice/
