Jako prokletí den za dnem vítám,
tak umět zastavit čas a spát
a víc nechci znát.
Nic už nečekám,
toužím najít
ve čtyřech zdech druhý břeh.
Jenom tam pluje
teď prám mého prokletí,
mých slaných nocí.
Jako prokletí ráda tě mám.
Pohřební dotek
váhavých rtů pálí jak cejch,
katův cejch.
Co mi zbývá dál?
Jenom sabat bláznivých snů
a každý den přidá
jen pár nových jmen
k mému prokletí.
Stálých návratů.
Stejně ráda, tak ráda,
tak ráda mám tě i dál,
že druhý břeh zůstává zpět,
láká jak jed,
jak čert si ho vzal
s věčným prokletím.
Marné lásky mé, mého
prokletí.
