Už si vítr
píská, vtrh sem
s píšťalou.
Prošlé lístky růží kolem
tancujou.
Už ten vítr hvízdá píseň
čerstvých rán,
za ní v plášti
s dírou kráčí jeho
pán.
Jeho pán je
větroplach,
límec vzhůru, v očích prach.
Náhle vyplašený vítr se
mnou zmítá,
když se blíží větroplach,
co byl dlouho na cestách.
Já svou roztoulanou lásku domů
vítám.
Už se vítr
zdvíhá, vítr bouřlivák
rozprostírá vůní jako
křídla pták.
Už ten vítr vstává, letí
z hnízda dnů
a svou úctu vzdává pánu
průvanu.
Jeho pán je
větroplach,
límec vzhůru, v očích prach.
Náhle vyplašený vítr se
mnou zmítá,
když se blíží větroplach,
co byl dlouho na cestách.
Já svou roztoulanou lásku domů
vítám.
Už se
blíží větroplach
límec vzhůru, v očích prach.
Náhle vyplašený vítr se
mnou zmítá,
když se blíží větroplach,
cítím vláhu na řasách.
Já svou roztoulanou lásku domů
vítám.
Když se blíží větroplach
jako úsvit v nočních tmách.
Ty má roztoulaná lásko já
tě vítám.
Vyšlo na:
