Namaluj léto
polední,
sobotu právě minulou,
namaluj ticho, které zní
a dvacet osm nad nulou.
Namaluj nebe
hořící
a přitom chladně průzračné,
namaluj stébla tající,
to naše místo zázračné.
Namaluj vítr,
co nám zpívá
do vlasů píseň tichoučkou,
namaluj stopy, co se ztrácí,
hodinu cesty od nás dvou.
Namaluj v očích
dlouhý dík
a jeden sen, co se mi zdál,
jestli jsi nejen výtvarník,
jestli teď cítíš to, co já.
Namaluj všechna
souhvězdí,
co mi chceš vídat na očích,
namaluj vlak, co tu má trať
a když jsme tady odbočí.
Namaluj halířky
co zlátnou,
náramek lásky z provázků.
Máš přece barvy, štětce,
plátno
a já ti sedím v aťásku.
Namaluj slova
v polibcích,
o kterých vím jen ty a já,
namaluj v pláči šťastný
smích
a napiš jména tvá i má.
I když ten obraz nepřijmou
do Louvru jen tak bez řečí.
Když tohle všechno nakreslíš,
jsi pro mě malíř největší. Vyšlo na: 1983 - LP Přátelská
setkání 2 - Tisíckrát
vyprodáno - 11133-237 2000 - LP Světlo
a stín /reedice/
