HZ: Tak zase
vzpomínám na lásku minulou,
chvíli ji proklínám, náladu
pod nulou.
Byla jak lavina, krásná a nevděčná,
zdá se teď laciná a já jsem
zbytečná.
To snad byl
jiný svět, já měla jinou tvář,
to musel vymýšlet bláznivý
pohádkář.
Takhle se neloučí, já doufám raději,
že tím to nekončí. Že někde hlouběji,
navzdory myšlenkám, pod jejich příboji
i já tam někde mám, mys dobrých
nadějí,
mys dobrých nadějí, mys dobrých
nadějí.
Všechno se
změnilo, tak dobrá co má být,
že něco skončilo, něco se musí dít,
že slunce zapadá, na to si kdekdo zvyk,
když láska uvadá, tak by hned spustil křik.
Ty jsi byl větroplach pro chvíle
sváteční,
já měla zvláštní strach
v paprscích slunečních.
Teď už jsme skuteční a ne jen vysnění
milenci nevděční.
Ty dny mi
scházejí a já ti
nescházím,
jak prsten s kamejí já v sobě
nacházím
mys dobrých nadějí, mys dobrých
nadějí,
mys dobrých nadějí.
Je to jen
hledání, svět nových
možností
a nových setkání a nových
něžností
a nových zklamání, která mě
čekají ze zamilování.
Sny dovyprávějí mé
lásce budoucí,
pro ni a právě jí já v sobě
najít chci
mys dobrých nadějí, mys dobrých
nadějí,
mys dobrých nadějí.
Vyšlo na: 2009 - CD - Jiří
Zmožek - Hvězdy mého života
