Tmou tmoucí svítí moje očka
Světýlka zelená
Ploužím se ploužím,
se jako černá, jako černá kočka
Hebká a šílená
Topím se v tůni
Tiché a chladné
Ve vlasech vůni
Měsíčních nocí
Občas mi hvězda
Do klína spadne
Mé nohy bosé do žabince
Noří se slatně
Ten zlozvyk ten zlozvyk ten se po mamince
Zdědila vlastně
Stejně tak jako barvu jehličí
Která mi z očí
číší
Stejně tak jako tělo kočičí
A nerozvážnost myší
Po mochomůrkách jedovatých
Voní mi dech
Na těle místo chloupků zlatých
Kvete mi mech
A náruč má je čekárnou
A márnicí je rájem
V ní muži láskou zestárnou
A umřou
