Hudba: Jiří Březík
Text: Jiří Březík
Duet: Hana Zagorová a Iveta Bartošová
Ty tvé blesky
zpod obočí,
ty mě dávno nerozhází.
Nejsem ochotná už snášet
hádky, zbytečné a nekonečné.
Ani tráva, kam jen vkročíš,
pak sto roků nevyrazí,
zato v srdcích ohně zhášet,
dobře znáš.
Prý
z módy až vyjdu,
srdce, kreslená křídou,
změníš se jak mince kouzelná,
ale proč musím čekat právě
já…
Chápej,
nebylo by kdyby, nebylo by kdyby, nebylo
chyb tvých stále víc.
Vím, že líbilo by se mi, líbilo by se
mi, líbilo
jednou pravdu říct ti do očí.
Nebylo by kdyby, nebylo by kdyby, nebylo
tvého
vzpouzení,
tak se z lásky dvou lidí
může stát děsné vězení.
Tolik let ti
všechno dávám,
s tebou brát se ani nedá
a teď bičem si chci prásknout.
Však ty jedenkrát ještě
budeš rád,
to tě v klidu nenechává.
Tvoje budoucnost je bledá,
ale kdo ví, s čím to vůbec
počítáš.
Prý, když po
tom tak toužím,
jen, co naprší z louží,
změníš se jak proutku
mávnutím,
já k lásce tě věrné
přinutím.
Chápej,
nebylo by kdyby, nebylo by kdyby, nebylo
chyb tvých stále víc.
Vím, že
líbilo by se mi, líbilo by se mi,
líbilo
jednou pravdu říct ti do očí.
Nebylo by kdyby, nebylo by kdyby, nebylo
tvého vzpouzení,
tak se z lásky dvou lidí
může stát děsné vězení.
Nebylo by kdyby, nebylo by
kdyby, nebylo.
Nebylo by kdyby, nebylo by kdyby, nebylo
chyb tvých stále víc.
Vím, že líbilo by se mi, líbilo by se
mi, líbilo
jednou pravdu říct ti do očí.
Nebylo by kdyby, nebylo by kdyby, nebylo
tvého vzpouzení,
tak se z lásky dvou lidí
může stát děsné vězení.
Chápej,
nebylo by kdyby, nebylo by kdyby, nebylo
chyb tvých stále víc.
Vím, že líbilo by se mi, líbilo by se
mi, líbilo
jednou pravdu říct ti do očí.
Nebylo by kdyby, nebylo by kdyby, nebylo
tvého bláznění.
ty mě znáš
a já tě znám,
tak nejspíš
nic se nezmění, ha.
Vyšlo na:
